Dovolená. Protože taková ona je. Je to příslib lepších dnů, zmařených fatální obyčejností dne a je úplně jedno, jestli jste v paneláku, anebo v Itálii. Prostě takto dovolená s okoukanou polovičkou (a ta se vždy okouká) zkrátka vždy dopadá. Spojme to s nemocenskou se slavnou zpěvačkou, která vás dovádí do halucinogenních stavů, že David Bowie je stále mezi námi, a dostane se vám bizarně nudného filmu…
V posledních letech se snad roztrhl pytel dovolenkových snímků, které jsou prázdné jako samotné home video z rodinné dovolené. Slavní asi chtějí zabít dvě mouchy jednou ranou. Nevím proč, ale snímek „By the Sea“ mi byl stále milejší předehrou, než když Ralph Fiennes uhání ohyzdnou (ale duševně kvalitní) Tildu Swinton, které podlehl i režisér Luca Guadagnio (herecké charisma to zase ona má – a propos – nacházíte zde nějaký rozdíl v poměru se snímkem „Only Lovers Left Alive“ krom toho, že ten byl v konceptu „alespoň“ úžasný?…)
Bojím se, že ani zmiňované obsazení, za doprovodu Dakoty Johnson s mocca karamelovými bradavkami, nezachrání napnutou atmosféru spojení několika cizích lidí, kteří si vlastně nemají co říct. Hezky to Ralph řekl, když pronesl něco jako „cukety pro Paula a trocha ráje pro nás“ v podobě tří alkoholem zaplněných polic v lednici. Co taky chcete o té dovolené dělat…
Ani jako reklama na cestovku se nedá tento italský snímek akceptovat. Obdivovat tak můžete maximálně vypracovaného Ralpha Fiennese, který zde trhl rekord ve svlíkání a svou zadnicí tak zastínil mladšího Matthiase Schoenaertse (to je ten týpek, kterého znáte odnikud).
Tyhlety tiché, těžkopádné, táhnoucí se snímky bez děje, a tak snad i bez scénáře, vám dávají alespoň šanci, vnímat naprosto jiné věci, než ty, které od filmu očekáváte. Ať už jde o použití kamery, dobrou kostymérku, útulné uličky italského městečka, nebo jen přátelsky prostřený stůl pod rozkvetlým stromem, plný voňavých ryb a odlesků svíček s pozadím červeného vína… Říkáte si, chtělo by to o víkendu nemravně grilovat.