Tento norsko-švédský skvost vás zaručeně dostane! Scénáristi s režisérem byli doslova „životem osvíceni“, když se pustili do tohoto válečného snímku, který funguje na jiném principu…
Konečně byl zachycen příběh, který nemapuje pouze stav na frontě, válečné paktování, milostné dopisy z války nebo čekání na lásku. Byť tohle vše je skutečná historie, zapomíná se i na hříčky osudu, které nejsou reálné o nic míň, a právě jednu takovou zachytili tvůrci toho snímku.
Vlastně to logicky přichází na rozum – okamžik, kdy se mohou válečné protipóly v podobě vojáků, ocitnout na jednom místě, kde jde válka tak nějak stranou, jelikož se společně bojuje za jednu stranu – jde o boj o přežití. Nic jiného tak není větší motivací, a zároveň stvořitelem vztahu přátelství (ovšem i nenávisti).
(Zase z prstu vycucaný název) Kříž cti je zajímavý nejen svým návodem pro přežití v mrazivé divočině, ale zároveň zaznamenává a využívá znalost protivníků o těch druhých. Nějaký Hitler v -20°C naprosto ztrácí na svém bojovném zápalu, mozkové buňky člověka tak zažívají restart ve své lidskosti. Jestli si myslíte, že se budete bezmála dvě hodiny nudit v chatě s bandou vojáků, tak jste na omylu, protože zde absolvujete doktorát z filosofie, a dokonce i z medicíny…
Co vás překvapí, je možná obsazení, kdo by zde také čekal Rona Weasleyho, že… Ostatně tato humorná role se s Rupertem Grintem evidentně táhne doteď, respektive se v dalších a dalších snímcích ukazuje, že nešlo o jeho roli, ale roztomilou přirozenost, která v herectví může být jak přínosem, časem však ale i přítěží. Dále se stojí podívat na andělského „předčítače“, Němce Davida Krosse (Předčítač, 2008), který je nadějnou injekcí do světa amerického filmu.
Hra osudu se ukáže i na závěr filmu, který byl sestaven na základě skutečnosti, kde se historie opětovně opakuje, viz konečné titulky.
„V roce 1977 Horst obdržel v Mnichově telefonát. Byl to právě Davenport. Pozval ho k sobě do Londýna. Setkání dvou bývalých nepřátel. Jako přátel.“
Doporučuji.