K smrti vás už nudí depky? Inspirujte se tímto filmem. Těžko říct, zda měli tvůrci v plánu, doporučit opuštěným duším sebevraždu, aby nato takoví našli paradoxně v léčebně svou životní lásku, nebo co tím chtěl vůbec Paulo Coelho říct…
Nesnesitelná krutost bytí
Po krásném úvodu, když již zcela zapomenutá Sarah Michelle Gellar shrnuje skutečnou realitu partnerského života, která je dobrým důvodem k ukončení bytí, se celý děj přesouvá do prostor aristokratického blázince. Zde nesmíme opomenout jména, jako je Melissa Leo nebo David Thewlis, a také fakt, že inteligence nemá s láskou co do činění…
Je velice smutné, že bývalá upíří bachařka to dopracovala až ke svlékacím scénám, tím však nechceme (doslova) říci, že by stál film jinak za nic. Závěrečné rozuzlení, jak už to bývá, dokázalo filmu nahodit vysoké hodnocení, samotný průběh filmu je však, řekněme si to upřímně, skutečně téměř o ničem, tak jako role Melissy Leo (co vlastně byla – fingovaná pacientka milenka / pacientka milenka???).
Po suicidiu přeživší Gellarce zůstává z důvodu poškození srdce medikamenty pár měsíců života, které má využít efektivně. Jak už to bývá, „chtít se zabít“ je zcela jiná „diagnóza“, než „umírat“, a to dokonce i v případě, že umírá někdo, kdo vlastně umřít chce. V herečce se tak začínají probouzet přirozené pudy (jejichž neukojenost jí paradoxně dohnala k úniku od života) a vzniká láska k místnímu němému pacientovi. Nutno dodat, že zde se nacházíme v cca 1h hluchém místě, které zachrání až zmiňovaný konec v podobě úniku milenců z léčebny.
Konec je skvostným překvapením pro každou romantickou duši, zde dokonce nabývá na významu potterovský vlkodlak David Thewlis. Rozhodně už jen kvůli němu vydržte tento film až do konce…