Dříve by se řeklo – „ožehavá lesbická problematika“, dnes se pojem (či jeho obsah) „4%“, pod kterými se slušně schovávají „nemravné“ názvy jako gay, lesba, AIDS nebo HIV, stávají těmi 96% (tedy vyjma oněch nemocí) a obyčejní heterosexuálové se v současných svobodných zemích stávají 4%. Smutné, jak lidé v dřívějších režimech byli nuceni lhát…
Lhát o své sexuální orientaci, víře nebo ideologii. Freeheld zaznamená právě jeden takový lesbický příběh, který se Julianne Moore a Ellen Page nebály, i přes post ve veřejné správě a netolerantní dobu, ventilovat.
Pracovat v řadách Policie s cejchem nestranného a na straně homosexuality, může být problémem ještě dnes, natož v inkriminované době, která navíc čerpala na základě skutečného příběhu dvou lesbiček. Ono by na tom možná ani nebylo nic tak zvláštního, láska si nevybírá a není proč se za ni přece stydět, ovšem co tak do této vztahovo-pracovní problematiky přimixovat problematiku zdraví a peněz? Aha – teď už jsme docela někde jinde…
Excelentní zrzka, kterou si „mladší“ ročníky pamatují zejména z nějakého toho Jurského parku, a pak dlouho a dlouho nic, aby pak naskočila na dráhu hlavních rolí jako psycholožka, policistka, single žena středního věku nebo manželka či nemocná manželka, dokonce prznitelka vlastního syna, nezklamala ve svém výčtu bizarních rolí ani s touto, kde po jejím boku zazářila neméně kvalitní Ellen Page, kterou oceníte zejména v roli „Hard Candy / „V pasti“, kde zneužila ego pedofilního Patricka Wilsona. Jo šílení ji jde stejně dobře, jako Hilary Swank.
Kořenem úrazu a jádro scénáře je tedy problematika vyplacení peněz umírající lesbičce, detektivce. Aby na to Amerika nezapomněla ve svých hrdinských altruistických sklonech – samozřejmě se přiklonila na stranu parťačky, byť ji primárně odsuzovala. A právě na tom je založen každý „dobrý“ americký film, který chytne za srdce i bezcitné Čechy. Jako pohádka a životopisný podklad dobrý, ale není už toho prostě moc?…